V úterý 10. září byla slavnostně otevřen Domácí hospic sv. Jakuba v Prachaticích. Symbolickou pásku přestřihli zleva: Štěpánka Válková (vedoucí dom. hospice), Jan Klimeš (místostarosta města), P. Petr Plášil (vikář), Robert Huneš (ředitel o.p.s.) a Ivana Chloubová (děkanka Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity).
Den otevřených dveří využily a zázemí domácího hospice v Horní ulici navštívily desítky zájemců
Z úvodního slova ředitele Huneše:
Vítám na světě našeho čtvrtého potomka. Po DMV, DHSV ČB, DHSM ST máme další novorozeně – DHSJ zde v PT. Proč sv. Jakub? Je patronem poutníků. A hospicoví pacienti jsou také poutníci – na cestě z pozemského života k životu věčnému. Proč zřizujeme další domácí hospic? Protože na Prachaticku nebyla tato péče dostupná. Dojezd cca 25 km (vč. Vimperka, Volarska, Lhenicka či Vodňanska).
A proč vůbec hospic? Hospice mají – slovy zakladatelky hospicového hnutí v ČR dr. M. Svatošové ve společnosti tři role:
1) Krátkodobou – ta je nejviditelnější, proto i nejznámější: špičková odborná a komplexní péče o nemocné s infaustní (smrtelnou) prognózou, o jejich blízké a následně pozůstalé.
2) Střednědobou – ta je méně známá – edukace zdravotníků i nezdravotníků, s cílem prosadit myšlenku hospice i mimo budovy hospice, všude tam, kde lidé umírají.
3) A konečně dlouhodobou – tuto roli hospiců si dosud málokdo uvědomuje. Její význam je však obrovský, ne-li hlavní; zdevastovaná společnost se v hospici postupně uzdravuje – nemocní, jejich blízcí a doprovázející, stážisté, návštěvy a všichni, kdo hospicem projdou, tváří v tvář smrti přehodnocují hierarchii svých hodnot, ujasňují si, co má v životě hodnotu trvalou a co pomíjivou, a dávají si do pořádku vztahy.
Největší hodnotou v hospicích není movitý a nemovitý majetek, ale lidský potenciál, především personál v přímé péči. Jde o službu, kterou nemůže vykonávat každý. Jakkoliv je odbornost nutná, sama o sobě nestačí. Osobnostní předpoklady, správná motivace, lidská zralost včetně vyrovnání se s vlastní smrtelností jsou pro práci u umírajících nezbytnou podmínkou.
Věřím, že i s vaší pomocí a podporou přinese DH sv. Jakuba účinnou pomoc těm obyvatelům PT a okolí, kteří si na konci svých dní přejí zůstat doma.
i že DH ukáže, že volání po eutanázii je ve skutečnosti voláním o pomoc, voláním po lepší péči,
i že každý lidský život má svou neopakovatelnou hodnotu až do svého přirozeného konce
i že život při dobré péči může být delší a hezčí, než čekáme
Pojďte nám v tom pomoci:
i politici (nejen přítomní) účinnou podporou hospicového díla
i akademici osvětou
i někteří finanční podporou
i novináři – pozorností k opravdovým hodnotám světa posilující úctu k lidskému životu
i všichni jak jsme tady – dobrou radou, modlitbou, dobrovolnictvím či jakkoli jinak
Možná to děláme pro sebe – snažíme-li se pomáhat umírajícím skrze hospicovou péči, zvyšujeme tak i svoji vlastní naději, že jednou z tohoto světa nebudeme odcházet v osamění a trápení.
Děkuji za pozornost!